Velká stavba

     Velká stavba může být pojem relativní. Co je pro ČEZ dostavba Temelína, to pro nás je rekonstrukce stáje pro skot v Zábludově.  Že to přirovnání kulhá? Ne tak docela! Plánuje se skoro stejně dlouho a plány se několikrát předělávají, je skoro stejný poměr plánované  investice k základnímu jmění společnosti, vyvolává neodůvodněný odpor okolí (jen místo Rakušanů jsou tu Zábludovští), vybírá se dodavatel nejmodernější technologie, pravda, v našem případě se jedná o dojení místo reaktoru, na stavbu přispívá stát, respektive  EU.   Jsou tu ale také podstatné rozdíly.  Nebude kvůli tomu dražší mléko, stavět se bude, doufejme, podstatně kratší dobu. Co hlavní, nebudeme mít problém s odpadem - hnůj se ukládá do půdy jen pár centimetrů, ne kilometrů jako jaderný odpad!

      Co že to to na Zábludově vlastně staví?  Vlastně půjde o rekonstrukci. Stávající odchovna jalovic dostavěná v 80. letech minulého století bude rozšířena tak, aby se do ní vešlo přibližně 180 dojných krav, odpovídající  počet jalovic a telat, dva dojící roboty a příslušné další technologie, od chlazení mléka až po automatizované napájení telat. Zůstane stlaní slámou, nebude proto nutno budovat skladovací kapacity na kejdu, využije se stávající hnojiště i jímky, jen se opraví. Vše je projektováno a stavěno s ohledem na dobytčata, ta by měla mít dostatek místa, světla a vzduchu. Součástí areálu bude cca 8 hektarů pastviny (viz snímek dole) , kam budou mít přístup krávy v zhruba dvouměsíčním období před otelením, kdy se nedojí.  A my doufáme, že budou zdravější, klidnější, dožijí se vyššího věku, budou mít více telat a zejména  se "odvděčí" vyšší dojivostí! 

   Prý jsme se zbláznili, pouštět se v dnešní době do takovéto prodělečné záležitosti. Proč prý raději nestavíme bioplynku? Pár důvodů bylo uvedeno již v jednom z předešlých článků, jsou tu ale ještě další. Stávající stáj pro dojnice pomalu dosluhuje, a pokud nechceme zrušit chov skotu jako odchov a výkrm prasat, nelze jen donekonečna opravovat nevyhovující historické budovy. Samozřejmě, že si lze představit náš podnik jen s chovem masných krav v počtu potřebném pro dotace na travní porosty, znamemalo by to ale propustit 2/3 zaměstnanců. Při současné technice by šla rostlinná výroba "nezatížená" výrobou krmiv, steliv a podobnými pracemi zajistit jen s několika traktoristy.  Řepka se pak vyveze do Německa, kde z ní vyrobí olej, obilí do Polska, kde s ním nakrmí prasata,  zpracované výrobky se posléze dovezou zpět a prodají v "super" a "hyper" marketech.  Ne že by tak tomu nebylo i u mléka, spusta se ho dodává do německých nebo italských mlékáren, přece jen samotné syrové mléko má již určitou přidanou hodnotu. Pak už lze jen doufat, že naši mlékaři z něj vyrobí něco, co se dá kupovat a jíst. Ale to už není naše parketa. 

    Přiště něco o nové technologi (nebo filozofii?) dojení a chovu vůbec. Prozatím lze postup prací sledovat ve fotogaleri.