Učit se, učit se, učit se ...

    Známé heslo připisované "mumii z Rudého náměstí" vystihuje ideálně naši současnou situaci. Neusedli jsme sice s příchodem nového školního roku do lavic, ale učení máme až nad hlavu. Spustili jsme totiž vlastní "školu robotického dojení", kde jsme zároveň žáky i učiteli. Jako žáci se učíme zacházet s dojícím robotem, pravděpodobně vrcholem techniky používané v zemědělství. A podle hesla: "kdo neumí, učí," se snažíme naše kravky zase naučit, aby se nechaly od tohoto zařízení podojit.

   V ponděli dopoledne se do nově rekonstruovaného kravína nastěhovalo (viz obrázek nahoře) prvních 47 dojnic. Čekala je, a také nás, krušná odpolední šichta. Nejenže byly v novém prostředí, i když výrazně lepším, chtělo se po nich, aby vstoupily do zvláštní "klece", stání robota (viz vlevo), kde sice dostaly šrot, pod břichem jim ale šmejdilo podivné zařízení, robotické rameno, v terminologii výrobce nazváno vzletně "mateřská loď.  Robot si nejdříve vemeno nové dojnice "oskenuje", pravda je, že obsluha  musí pomocí  dotykové obrazovky (a asi tří lidí říkajících: nahoru, doleva, dovnitř, dolů, ven, dopr... ava)  toto rameno navést tak, aby laserové zaměřovače zachytily na vemeni jednotlivé struky. Pak už si je pamatuje a příště snadněji vemeno očistí a nasadí strukové nástavce pro vlastní dojení. Podobnost s laserovým naváděním raket ve stihačkách není náhodná! Občas se kravkám takové "osahávání" nelíbí a do ramene kopou, či na něj rovnou naskočí, ale zařizení je dosti odolné, tedy doposud všechny takové útoky přežilo. Než všechna dobytčata projdou touto úvodní procedurou, při které jsou samozřejně také podojena, do půlnoci moc hodin nezbývá. Jak je  možné, že se to tak táhne? Vždyť výrobce na následujícím videu (zdroj YouTube) předvádí, že se jedná jen o pár jednoduchých úkonů?

    Druhý den ráno už je vše klidnější, žádné "skenování" se nekoná, krávy do robota chodí ochotněji, už vědí, že dostanou nějaký pamlsek, postupně s dalším dojením přibývá dojnic, které  se nemusí přihánět. A tak se další den doveze z původní stáje dalších pár kusů, aby se také zaučily ...  Vypadá to skoro idylicky, jak zootechnik v klidu pozoruje proudění mléka (viz vlevo), ale bohužel to tak není. Za pochodu se  ještě celé zařízení dolaďuje neboť občas něco nefuguje tak, jak má, někdy trošku zazmatkuje obsluha nebo se příroda (kravka) odmítá podvolit technice (robotu).  A  to je  ten pravý čas pro pracovníky dodavatelské firmy, kteří s námi tráví první hodiny a dny v kravíně a všechny závady promptně odstraňují, problémy řeší a nám opakovaně vše vysvětlují. Díky nim jsme ty první hektické dny bez větší újmy na duševním zdraví přežili a přestože náš podnik dnes opustili, spoléháme se stále na jejich vzdálenou (někdy i blízkou) pomocnou ruku. 

  Roboty jsou samozřejmě nejdůležitější součástí celé modernizované stáje, zatěžkávací zkouškou ale prochází i zbylá technologie a koncepce stáje vůbec. Kromě dojených krav  jsou tu již ustájeny i krávy a jalovice, kterým zbývá pár dnů až měsíc do otelení,  k dnešnímu dni je v kravíně celkem cca 100 kusů. Zatím jako největší problém se jeví neochota některých dobytčat zaléhat do připravených boxů a jen tak se válí po chodbách. To si musí rychle odvyknout! Ty chytřejší vědí, že na slámě (viz vpravo) je to pohodlnější. Učíme se zakládat (a stále přihrnovat) krmení, hledáme vhodnou dobu a systém na vyhrnování hnoje z jednotlivých chodeb, prostě i v tomto případě platí heslo z nadpisu. Snad to nebude trvat dlouho.