Slunce se vrací
Slunovrat, paradoxně ohlašující začátek zimy, je dobou obratu k lepšímu. Alespoň si to tak říkáme, a přestože "nadějné vyhlídky" ne vždy naplní naše očekávání, máme tendenci tomu znovu a znovu věřit. Asi je to tak dobře, lidstvo by jinak dávno vyhynulo na chmury, malomyslnost a deprese. Možná bychom tento pozitivnější úhel pohledu mohli použít i na hodnocení události minulých.
Stejně jako v loňském článku na podobné téma se nebudeme zabývat globálními ani národními problémy, jen se pouze ohlédneme zpět na náš "píseček". Mírný optimusmus z počátku roku byl kupodivu opodstatněný, i když zprvu to tak nevypadalo. Jaro na sebe nechalo dlouho čekat, a my seli dost pozdě, ječmeny daly přesto rekordní výnos, na naše poměry, samozřejmě. Jak se ukázalo po žních, platilo to také o ozimých obilovinách, kterých pěstujeme nepoměrně více, a o řepce, jimž neublížila ani tropická vedra. Vysoké úrody nebyly jen u nás, tomu také pak odpovídaly výkupní ceny, tržby za rostlinné výrobky zůstaly proto zhruba stejné jako v loňském roce, náklady máme pak o něco vyšší, zejména na chemické přípravky a hnojiva - zvláště na ta vápenatá. Ani začátek září polním pracem, hlavně setí, moc nepřál, přesto se stihly včas, a po mrazivém sv. Václavu přišel nádherný říjen, což např. ozimé pšenice (viz foto) velmi uvítaly. Ve slušném stavu jsou i porosty řepek, kterým jsme se věnovali tak, jak si tato tržní plodina zaslouží, přestože asi její pěstování už nikdy nebude tak lukrativní jako loni.
A co naše kravky v rekonstruované stáji? Zdá se, že se už zabydlely a také to dávají najevo. Počáteční "mouchy" robotické technologie jsme, doufejme, vychytali, začínají se projevovat i její klady. Určitě jsou naše "holky" méně stresované, jak potvrdil pan Tommy Wollesen, výrobce plastových stájových hrazení, který nás opět po roce navštívil. Prý viděl už stáje s vyšší užitkovostí, ale v té naší je prý největší pohoda. No, jestli se to dá brát jako kompliment ... Každopádně tomu pomáhá i možnost občas se projít (nebo poležet) na čerstvém vzduchu - viz foto. Zatěžkávací zkouškou nejen pro krávy byla zmíněná horka, to, že se uvnitř stáje podařilo udržet teplotu jen o málo větší než venku, je úspěchem. Naopak ne tak úspěšná byla výroba krmiv, základní předpoklad slušné dojivosti. Kukuřici nám zlikvidoval mráz a prasata, senáže máme sice více než loni, její kvalita je také lepší, ale do ideálu ještě trocha chybí. Přesto vhodnější (a dražší) hybridy kukuřice a senáž sklízená řezačkou dokáží zajistit určitý krmný standard. A výsledky se pomalu lepší. Tržby za mléko letos budou cca o třetinu vyšší než loni. Rovným dílem se o to přičiní příznivější cena mléka, zvýšený stav dojnic a nová technologie. Na druhé straně, také o třetinu se zvýšily náklady na nakupovaná krmiva, kupodivu zhruba stejná je spotřeba těch našich. Více nás stojí údržba nové dojicí techniky, méně naopak dáme za vetrinární a plemenářské služby, také za mzdy, přesně tak, jak říkali kolegové, kteří ve svých provozech roboty již zavedli.
Předchozí odstavce zcela naplňují heslo Járy Cimrmana, že pokud se nepochválíme sami, nikdo to za nás neudělá. A proč ne! Nejsme sice ani zdaleka vzorový zemědělský podnik a máme mnohé co zlepšovat, je ale poznat, že většinu u nás netvoří zaměstnanci, ale spolupracovníci a kolegové. To si zaslouží uznání a poděkování. A nakonec také přání (určeno jen pro vnitřní potřebu družstva):
