Pěkně jsme to pohnojilii ...
Je zvláštní, tedy alespoň pro nás zemědělce, že se výraz "pohnojit" používá velmi často v negativních souvislostech. Přitom dobře pohnojit, zjednodušeně řečeno, znamená mít slušnou úrodu, to ví každý zahrádkář i pěstitel květin na balkóně. Rostlina získává živiny pro svůj růst z půdy, kde jsou ale jen v omezeném množství. Proto ten, co chce něco vypěstovat, obvykle nějakým způsobem hnojí.
Není to tak dlouho, něco málo přes sto let, kdy téměř jediným hnojivem byl hnůj, močůvka, případně výkaly zvířat na pastvě. Nejpozději od vzniku "minerální teorie" v 19. století je ale jasné, že většinu živin musí pěstované rostliny čerpat z půdní zásoby a jen organické hnojení nestačí. Tak nastává čas hnojiv průmyslových. Více se lze dočíst v zajímavém článku (pdf.) z časopisu Vesmír. Výživou a hnojením rostlin se také např. zabývá přednáška (pdf.) prof. Hejcmana z ČZU Praha. Kdo by chtěl studovat tuto problematiku hlouběji, otevře si dobře napsané Multimediální učební texty z výživy rostlin prof. Richtera a kol. z Mendelovy univerzity v Brně.
Když už jsme u těch zdrojů informací z internetu, není od věci zmínit blog autora píšícího pod šifrou AgriCE. Ač je název blogu anglický, obsah je povětšině český. A velmi zajímavý. Hnojení se například týká článek "Pohled na bilancování živin z lokálních zdrojů", případně "Hnůj nebo kompost?" a mnoho dalších.
Ale dosti teorie, zpět k (trochu páchnoucí) praxi, neboť v tomto období se již většinou průmyslová hnojiva neaplikují, zato je sezóna rozmetání hnoje. Ta u nás začíná někdy v srpnu hnojením pod řepku (toho většinou moc není, pokud chceme zasít včas) a k meziplodině - svazence (viz foto), po níž na jaře sejeme bezorebně kukuřici. V září pak k obilnině (tritikale nebo ozimému ječmeni), která obvykle následuje po pšenici. Toto období je delší, proto také zvládneme více hektarů. Poslední etapou, která probíhá právě teď, je hnojení pod jařiny, zejména mák, připadně ještě kukuřici. Trochu netradičně dáváme hnůj i plochy, kde se bude vysévat jarní ječmen. Teoretici sice tvrdí, že ječmen má slabé kořeny a mnoho živin z hnoje nevyužije a když ano, že zrno není zase vhodné pro výrobu sladu, ale nám se to zatím nepotvrzuje. Navíc se po něm většinou pěstuje řepka, a ta je za organické hnojení k předplodině vděčná.
Důležité je nejen rychle a rovnoměrně hnůj rozmetat, ale i včas zapravit do půdy. Ve formě čpavku z něj totiž uniká dusík do atmosféry a to není žádoucí. Z hlediska rychlosti se jeví jako nejvhodnější talířový podmítač - viz obrázek. Po něm se na poli objeví většinou podmítač radličkový, který zpracuje půdu do větší hloubky a také do tohoto profilu "zamíchá" hnůj. Tento postup se volí při podzimním setí a při hnojení k jařinám na pozemcích, které se z důvodu erozní ohroženosti (pdf.) nemohou orat. Pluh se použije pro zapravení hnoje k máku a k části ječmenů, orba nám totiž umožňuje hnojit až do pozdního podzimu a zbytečně jej neskladovat do příštího roku. Prostě je důležité, abychom si mohli na závěr sezóny říci: "Pěkně jsme to pohnojili!"
