Na svatého Řehoře
Pranostiky nám většinou předávají zkušenosti předků, kteří se nemohli spoléhat na český (nebo norský) meteorologický úřad. Vytvářely se celá staletí, ale jak se už většina obyvatel České kotliny a Moravských úvalů neplahočí na polích, snad jediná, které přežila do dneška, je ta o Medardovi a jeho čtyřiceti deštivých dnech, protože může pěkně pokazit dovolenou. Ale zachovaly se i jiné, třeba ta řehořovská připadající na 12. březen, slibuje od moře cestujícího čápa, žábu s otevřenou hubou a neorajícího sedláka řadí mezi lenochy. To vše lze vykládat jako předzvěst pěkného jarního počasí vhodného k polním pracem.
Úsloví o líném sedlákovi pravděpodobně pochází z oblastí, kde na tento svátek už mohlo opravdu jaro "vypuknout". Ale u nás například loni i na první jarní den ležel na polích kolem Nýrova sníh. Zato letošní jaro si přispíšilo. Nejenomže téměř o měsíc dříve rozkvetly mandloně (ne u nás, ale v Hustopečích, samozřejmě - viz foto nahoře), také my jsme začali sít nečekaně brzy.
Pravda, naši kolegové měli v Boskovicích připraveno pole k setí již 2. března (viz foto vlevo), náš stroj začal do země ukládat jarní ječmen až o pět dní později, protože půda nebyla zase tak ideálně vyzrálá, v zimě totiž moc nepromrzla. Mák jsme zaseli až 11. března (na fotografii vpravo je vidět ještě lehce ztuhlé hrudky půdy v Tasovicích), tím ale "první etapa" jarních prací skončila. Když pomineme kukuřici, na kterou je více než měsíc čas, zbývá založit ještě pár hektarů jetelotravních porostů a vyzkoušet v našich krajích novou neobvyklou plodinu, lupinu úzkolistou.
Proč právě lupinu? Co to vůbec je a k čemu je to dobré? Možná bude květenství na fotografii (zdroj Wikimedia Commons) někomu povědomé, příbuzná této rostliny, lupina mnohokvětá, zvaná vlčí bob, roste zplaněle kolem cest a na suchých stráních. Vyšlechtěné kutivary se pěstují na semeno, to obsahuje, jako všechny luskoviny, vysoký podíl bílkovin, které mohou z části nahradit dováženou (a drahou) sóju při krmení krav (viz publikace Uplatnění lupiny ve výživě přežvýkavců .pdf 450kB). Je to navíc rostlina nenáročná, snáší, dokonce vyžaduje, kyselejší půdy, pro svou výživu poutá vzdušný dusík, je výborná předpolodina pro obilí, skoro by se dalo říci - ideál. Na druhé straně je u ní problematičtější ochrana proti plevelům, výnosy také nejsou nijak omračující, není ale vůbec od věci vypěstovat si krmivo doma, zvláště při současných cenách těch dovážených až někde z Argentiny. Asi nejsme jediní, kteří letos dostali podobný nápad, protože bylo vyprodané její osivo! Nakonec se našla firma specializovaná na luskoviny, která přijala naši objednávku, její odborný pracovník také doporučil výsev o něco později, než se běžně uvádí. Další zkušenosti jsme čerpali od kolegů na Vysočině, doufejme, že se při pěstování poučíme z cizích chyb.
Tradičně na závěr povzdech nad počasím. Sluncem vysušené půdy umožnily sice časné setí, semenům ale bude chybět vláha, jejím nedostatkem začínají trpět i některé ozimy. Těch pár kapek, které teď právě padají z nebe, možná umožní vyklíčení máku, jak se bude vegetace vyvíjet dál záleží hlavně na tom, jak se splní pranostika na další měsíc: "Je-li v dubnu teplý déšť, hojné požehnání jest".
