Mráz a prasata
Co že to ohlodalo kukuřičné klasy? Myši? Zajíci? Nějaký podivný hmyzí škůdce? Kdepak, to bylo něco mnohem většího, savec, sudokopytník, na jehož domácích příbuzných si tak rádi pochutnáváme. Možná právě proto jejich předek, prase divoké na oplátku zase požírá kukuřici. To ale není fér, kromě vegetariánů si snad vepřový řízek dá rádo celých 10 miliónů obyvatel Česka, na polích však škodí nám, zemědělcům! Kdyby si našla nějaký odlomený klas, bylo by jim přáno, ale tato zvířata jsou velmi žravá a přitom inteligentní (v tom prý jsou podobná lidem), nestačí jim jen tak paběrkovat, prostě si rostliny kukuřice poválí (viz foto), a pak se pěkně nacpou. Samozřejmě toho více zůstane na zemi. Možná to dělají schválně, protože na ta místa pak chodí ještě pár měsíců jako do spižírny.
Ještě před týdnem měla většina porostů pěknou zelenou barvu odpovídající stupni zralosti. Stačilo ale několik mrazivých rán a kukuřice vypadá jako surovina pro výrobu cigaret - viz foto vlevo. Situaci ještě zhoršila skutečnost, že nasmlouvaná řezačka přijela se zpožděním 3 dnů, 8 hodin a 5 minut. To vůbec není dobré pro kvalitu krmiva, stravitelnost suchých listů klesá k nule, řezanka má vyšší sušina a hůře probíhají konzervační procesy, mohou se v ní snadněji namnožit plísně. Suma sumárum: horší krmení, nižší dojivost, nedejbože zdravotní problémy krav. Možná je to příliš černé vidění, počkáme s lamentací až na první rozbory, už nyní ale víme, že bude nižší obsah škrobu, rostliny měly jen jeden klas, prý nedostatečné opylení v důsledku červnových veder. A to se zdálo (a v jednom z minulých článků i psalo), že vyrobit slušnou siláž není až tak složité.
Co teď s tím? Siláž rychle dodělat, pořádně udusat, zakrýt a doufat, že také bakterie udělají dobře svou práci a krmivo bude mít alespoň průměrnou kvalitu. Pro příště se možná poohlédnout po jiném dodavateli služeb, aby sklizeň proběhla v termínu, který si určíme my. Je pravda, že tak silné mrazy přichází ke konci září jen ojediněle. To černá zvěř, divočáci, přichází pravidelně, dokonce čím dál tím častěji. A škody jdou do statisíců. Nemáte pěstovat tolik kukuřice a na tak velkých lánech, říkají "odborníci", jenže my jí máme pouze cca 60 ha a průměrná velikost jednoho honu je jen 8 hektarů. Hospodaříme totiž v krajině plné remízků, luk a lesů, příjemné pro turisty, houbaře a prasata. Problém má jméno myslivci. Celý systém od utváření honiteb, hlášení stavů zvěře, plánování odstřelu, způsobů a doby lovu až po aktivitu (spíše pasivitu) jednotlivých společností a jejich členů. Co si má například normální pěstitel myslet o tom, že na hranici honitby, která je nesmyslně určena rozhraním pole - les, se nesmí střílet. Prasata tak mají k dispozici 200 m široký pás, kde si mohou dělat co chtějí. A že jich tam bývá, lze vidět i na následujícím videu (zdroj youtube.com, nahráno uživatelem matysek535 dne 8.9. 2011).
Bohužel myslivecká lobby je velice silná, mezi poslanci a senátory napříč politickými stranami je snad nejvyšší podíl "taky myslivců", proto snaha posílit práva vlastníků půdy a těch, kdo na ní hospodaří, naráží na nepřekonatelný odpor. Jak z toho ven? Začneme asi tím, že ukončíme "dobu hájení" mysliveckých společností a začneme důsledně vymáhat škody, což je asi zruinuje. Pak je nutno bombardovat zodpovědné orgány státní správy, aby např. povolily zvýšený odstřel. V první řadě by to ale chtělo v nadcházejících volbách volit politiky, kteří mají odpor k loveckým zbraním. Jak to ale rozlišit? Snad kdyby sněmovna byla více dámská ....
