Levandulová
je nejen známá skladba trojice H+H+H, ale hlavně převažující barva letošní autorovy cesty do Středomoří. Na rozdíl od roku 2013, kdy navštívil Provenci až v září (viz článek), se tam tentokrát vydal již začátkem července. To je právě doba, kdy tato silně aromatická rostlina z čeledi hluchavkovitých kvete. Není určitě nic typičtějšího pro jih Francie, asi každý turistický průvodce, má proto na přebalu něco fialového, a snad každý návštěvník Provence touží mít "levandulové" selfíčko.
Co jiného také pěstovat v krajině chudé na vodu a bohaté na kamení. Vinohrady všude zakládat nelze, zelenina roste jen pod závlahou, ploch vhodných pro obilí moc není. Ani ta výroba živočišná není postavena na tradičním chovu krav a prasat, to mnohem více uvidíte ovce a zejména kozy. Výrobky z kozího mléka jsou ve Francii velmi oblíbené (a cenově srovnatelné s těmi "kravskými"), můžete si je koupit přímo od výrobců na jednotlivých statcích, cedule "FROMAGE DE CHEVRE" vás zaručeně navedou. Je to ale velmi nebezpečné, k sýru si dáte sklenici (dvě, tři) "růžovky" (pak i bez znalosti francouzštiny plynně konverzujete), a nakonec odjedete nejen se sýrem, ale i s vínem, olivovým olejem a nějakým tím výrobkem z levandule.
Je všeobecně známo, že Francouzi si velmi potrpí na dobré jídlo a dávají ale přitom zároveň přednost svým surovinám a výrobkům. Na rozdíl od nás (viz anketa na úvodní stránce), chtělo by se napsat. Jenže to není tak jednoduché, oni totiž mají z čeho vybírat. Asi by tamním prodejcům neprošly všechny ty náhražkové potraviny, které občas nabízejí "v akci" naše obchoďáky. V Provenci se stále hodně nakupuje na marchés, tradičních trzích, proti nim jsou ty tuzemské "farmářské" jen slabý odvar. Není ale nutno francouzské spotřebitele zase až tak vychvalovat, nákupní koše mívají přeplněné jako ti naši někde v "Kaufu". Stejné jsou i fronty u pokladen, jen je tam méně nervozity.
Ale zpět k levanduli, tedy většinou k lavandinu, což je mezidruhový kříženec, který dává vyšší úrodu. Fajnšmekři ale uznávají jen tzv. super-bleue, levanduli pěstovanou v nadmořských výškách nad 870 m. Mají na to, stejně jako vinaři, svou AOC (Apellation ďOrigine Controlée), známku, která zaručuje kontrolovaný původ v dané oblasti. Obdobnou "apelaci" zvanou Label Rouge má také "pravé" provensálské koření, směs to různých bylin od dobromyslu po tymián v přesně stanoveném poměru, protože se zjistilo, že 80% surovin se pěstuje mimo Francii. Něco jako česká vejce od polských slepic. Asi to pomohlo, protože políčka s léčivými a "kuchyňskými" rostlinami (viz foto výše - šalvěj) úspěšně narušují levandulovou hegemonii. (Pravda, je to taky fialové ...)
Co je ale nejvíc potěšitelné, je vidět jen málo nevyužívané nebo opuštěné půdy. Samozřejmě zdejší zemědělci také dostávají dotace na udržování krajiny, snaží se ale přesvědčit nesedláky, že za tyto peníze něco dělají nejen ve svém, ale i veřejném zájmu. Například, když louky sečou později, a tak umožní přežít některým vzácnějším druhům hmyzu, umístí do porostů fotografie s těmito živočichy. Těžko říct, jak by na něco podobného reagovalo české občanstvo, s velkou pravděpodobností by polovinu těchto "billboardů" někdo ukradl a zbytek poničil. Takže vzhůru do Provance, za levandulí, kořením, vínem a ... za brouky!
