Kšefty s půdou

    Skoro každý majitel zemědělské půdy dostal v poslední době dopis asi takového znění: "Vykoupíme Vaše pozemky za nejlepší možnou cenu (někdy je opravdu částka uvedena), chceme podnikat v zemědělské výrobě. XY, Liberec (České Budějovice, Kladno ...)." A někteří na to i slyší a prodají. Ale kdyby se za pár měsíců podívali, kdo je vlastníkem jejich bývalých polí, zjistí, že je to společnost ABéCé, s.r.o., se sídlem někde v pražském paneláku, a po půl roce figuruje na listu vlastnictví další, úplně jiná, firma. Obchodní rejstřík navíc ještě prozradí, že jednatel je odněkud z Ukrajiny.

    Pomalu se tvoří a rychle se ničí, platí o půdě. Typickou ukázkou je silně erodovaná krajina v italském Toskánku (foto vlevo), příklady by se našly i u nás, vodní erozí je v Česku ohrožena poloviny výměry. Podle některých odborníků je degradace půdy větší problém, než klimatické změny. Kromě eroze  ji způsobuje i zhutnění, úbytek organické hmoty, nevyvážená výživa a mnoho dalších faktorů. Jak vidno, mnozí kolegové zemědělci se chovají stylem "po nás potopa", nelze se pak divit, že vlastníci raději svou půdu prodají překupníkovi z konce světa.

    Ne, že by obchodování se zemědělskými pozemky bylo trestné, naopak, už spisovatel Mark Twain prohlásil: "Kupujte půdu, už se nevyrábí."  Tímto heslem se řídí i některé investiční společnosti, které slibují svým podílníkům, že zhodnotí jejich peníze nákupem půdy. Výnos z těchto transakcí není ale vůbec zaručen, jak se ukazuje nyní na Slovensku, kde od roku 2014 platí přísný "Zákon o nadobúdaní vlastníctva poľnohospodárskeho pozemku". Podle tamního ministra Jahnátka proto, aby se půda dostala jen do "vlastnictví osob, kteří na ní dokážou hospodařit a zvelebovat její hodnotu". Podobná omezení vázaná na podnikání v oboru má i Německo, Francie nebo Slovinsko.

    Žádný takový zákon u nás zatím neplatí, i když Agrární komora připravila jeho návrh, musíme proto přesvědčit vlastníky půdy, že s jejich majetkem jednáme s "péčí řádného hospodáře". Děláme to samozřejmě zejména sami pro sebe! Základem je udržet půdu dostatečně "živou", dobrým ukazatelem jsou třeba žížaly, jak ví každý zahrádkář, které rozkládají organickou hmotu. Tu musíme do půdy dodávat, produkce cca 4000 tun hnoje nám umožní ročně vyhnojit téměř pětinu orné půdy, hlavně ji ale nesmíme moc odebírat, tzn. žádné pěstování kukuřice pro bioplynku, žádný prodej slámy na pelety. Bilanci zlepšujeme také pěstováním meziplodin (svazenka), částečným zastoupení jetelotrav v osevním postupu a třeba i setím lupiny (viz foto v úvodu článku).Důležité je také vápnění, vyvážené hnojení a ochrana proti erozi - už zmíněná svazenka do níž se na jaře seje bezorebně kukuřice (viz foto vpravo) nebo zakládání porostů na svažitých pozemcích do částečně ponechané slámy jak je popsáno v jednom ze starších článků. Zatím se nedaří snížit zhutnění některých těžších půd, snad právě kombinace vápnění, dostatečného organického hnojení, hlubšího kypření a zejména omezení nevhodné mechanizace, zejména při přepravě, například "vykázání" nákladních aut z polí.

    Možná, že si teď někdo řekne, že tu něco smrdí a že to nebude ta "organická hmota" z kravína, ale spíš samochvála! Určitě není vše ideální, ale snažíme se alespoň navazovat na zkušenosti těch sedláků, kteří chápali, že "svá pole mají půjčena od dětí", a chtěli bychom v tomto duchu hospodařit i nadále, nejraději samozřejmě na vlastním. Proto také zemědělskou půdu kupujeme (a budeme rádi, když ji majitel, před tím než uzavře smlouvu s nějakým překupníkem, nabídne nám), ale stejně odpovědně se chováme i k půdě propachtované.