Již několik článků v této rubrice se věnovalo nebo alespoň dotklo tématu "jak přežít". Většinou to mělo něco společného s přírodním děním, např. suchem, mrazy, dlouhotrvajícími dešti, přemnoženými škůci, prostě víceméně přirozenými součástmi života každého sedláka. Obvykle takováto úvaha končila bonmotem, že ten, kdo je připraven, není překvapen, ale častokrát také nezbývá než se smířit s tím, že už větru a dešti neporučíme. Snad vůbec se tu ale nepsalo, jak práci a život současného zemědělce ovlivňuje společnost jako celek a/nebo konkrétní lidé. Také proto, že autor si dával pozor, aby se příspěvky nezabývaly žádnými politickými tématy a stanoviska v nich uváděná měla vždy základ v jeho profesi. A psát o lidech - to už je poliika!

    Ať se to komu líbí, či ne, jsme součástí globální společnosti a dotýká se nás nejen sucho v Austrálii, záplavy v Brazílii, sníh v Kanadě, ale také těžba ropy v Emírátech, zadlužení Řecka, volby v Iránu, terorismus v Libyi a všechna rozhodnutí Evropské komise. Takže nyní máme sice lacinou naftu, ale také "lacině" prodáváme, třeba výkupní cena mléka v únoru činila 6,56 Kč za litr! A kdo to nevydrží psychicky, může uzavřít smlouvu na novou sklizeň pšenice - cena 3100,- Kč za tunu. V LEDEKU Letovice končí s chovem prasat, i spousta dalších podniků musí čuníkovi dát pár stovek, když ho posílá na jatka - jen obrazně, samozřejmě. (Ilustrační prase již není tuzemské.) Prostě je tu další krize, řekne zemědělec a vzpomene si, jak se na loňské členské schůzi diskutovalo, zda má význam tvořit nějaké rezervy na horší časy. Jak tedy přežít odbytovou krizi? Jíst víc vepřového, pít mléko a mít něco  v bance, i když pravěpodobně při uvažovaných záporných úrokových sazbách asi budeme i za uložení peněz platit!

    Možná větší problémy než všichni "Vlci z Wall Streetu" nadělají ti "Vořeši ze Lhoty", už z toho důvodu, že je to takové sousedské a nevypadá to nebezpečně. Nedejbože, když je za tím nějaký zneuznaný lokální expolitik, snažíci se "zachránit" občany před těmi zlotřilými jezeďáky a nahnat si tak nějaké body v blížících se krajských volbách. Právě takový "Voříšek" nám způsobil nechtěnou popularitu v tisku i televizi, když rozeslal na všechny strany stížnost, že vyvezením asi 20 fůr hnoje z hluboké podestýlky na polní složiště cca 350 m od zástavby, navíc skryté za lesem (viz mapka - složiště značeno červeně, zdroj mapy.cz), jsme poškodili turistický ruch, způsobili několik havárií cyklistů a aut, snížili ceny nemovitostí v Kunštátě a okolí, dále únikem čpavku do atmosféry jsme zapřičinili (možná) vznik mnoha kožních alergií a zánětů horních cest dýchacích, o alergiích nemluvě. Prostě spálená země! Je s podivem, že se Blaničtí rytíři v místních jeskyních neprobudili a jejich pískovcový lev nás neroztrhal na kusy! Hnidopiši by sice v dopise našli pár chybiček, třeba záměnu močůvky (správně mělo být hnojůvky) a močoviny, nebo nepochopení významu slova "irelevantní", ale za ten styl a nakládání s fakty by se nemuselo stydět ani Rádio Jerevan (viz vlevo). Celý dopis s vynecháním jmen si lze i stáhnout - 450kB .pdf. Většině místních obyvatel je jasné, že se v první řadě jedná o útok na kunštátskou radnici, my jsme jen ta munice. 

   Jaké z toho plyne poučení? Lze přežít přírodní katastrofy, ustát hospodářské krize, jen srážka s "Vořechem" bývá tragická.

(Poznámka: Až uprostřed článku si autor vzpomněl, že téma "Jak přežít..." se vyskytlo v jednom televizním pořadu. To mu ale nezabránilo, aby jej dokončil, jen se tímto omlouvá paní Pawlovské.)