Dej krávě do držky...

   Ochránci zvířat určitě zbystřili, alespoň ti, kteří nevědí, že těch pár slov v nadpisu je začátek úsloví, které pokračuje: " ... ona ti dá do dížky." Přeloženo: "Dej krávě nažrat, budeš mít mléko."  O tom jistě žádný rozumný chovatel nepolemizuje, ale přivést tuto jednoduchou myšlenku do praxe, to je občas problém.  Trávicí systém přežvýkavců  umožňuje sice zpracovat rostlinná krmiva pro jiné druhy zvířat nestravitelná, neznamená to ale, že vysokoprodukční dojnice lze krmit slámou. Výživa krav je celý vědní obor, ale také byznys. Jen těch poradenských firem, které nabízí ta nejlepší řešení, samozřejmě s využitím jejich přípravků a krmných doplňků ....

Není pochyb o tom, že základ krmné dávky jsou objemná krmiva.  Jakékoliv nedostatky v jejich kvalitě se projeví minimálně v tom, že je nutno chybějící živiny dodávat v krmném obilí, nebo ještě hůře (pro finance podniku) v nakoupených doplňcích, zejména sóji. Vypěstovat kukuřici (viz vlevo), jako surovinu pro solidní siláž, je relativně jednoduché. Stačí zvolit vhodnou odrůdu (hybrid), které má např. vyšší obsah škrobu a hodí se do místních podmínek, pak jen správně a včas zasít, dobře pohnojit, ošetřit proti plevelům a sklidit. Samozřejmě, kukuřice vyžaduje přiměřené srážky a hlavně teplo, musí to být ale velmi špatný rok (mokré a studené jaro jako v roce 2010 a částečně i letos), aby se neurodilo. Stav porostů našich kukuřic se zatím jeví jako uspokojující, snažili jsme se totiž dodržet všechny výše uvedené podmínky pro její pěstování.  Četnější srážky v květnu (100 mm) a červnu (80 mm) podpořily sice účinnost půdní herbicidů, na těžších půdách však přemokření a chlad způsobilo žloutnutí rostlin a jejich zpomalený růst, za nynějších vyšších teploty to ale dohání. Zavíječ, nedejbože diabrotika (viz levý sloupec), u nás moc neškodí, takže není nutná chemická ochrana, do kukuřičných polí proto vyrazíme až v září s řezačkou. Pak se teprve uvidí, jak vysoko naplníme silážní žlaby a zejména, jestli se vynaložené úsilí odrazilo  v kvalitě vyrobeného krmiva. 

    To výroba druhé hlavní složky krmné dávky, jetelotravní senáže, to je ošemetnější záležitost.  Založit vhodný porost na orné půdě umíme, sejeme směs červeného jetele, vojtěšky a trávy, protože se dobře přizpůsobuje našim nevyrovnaným půdním podmínkám. Bez krycí plodiny, i za relativního sucha jako v loňském roce, dobře zakoření a dá solidní panenskou seč.  Také bezorebně obnovovat louky se celkem slušně učíme, i na ně vyséváme travní směs s vyšším podílem jetelovin.  Základ pro kvalitní krmivo s potřebným obsahem bílkovin tedy je. Ale pak ta sklizeň! Obvykle na jednu seč potřebujeme týden pěkného počasí, není totiž nic horšího, než když vám prší do rozdělané senáže, ať na poli, či ve žlabu. A tak čekáme, až se počasí umoudří, a porost nám stárne, ubývají mu živiny, oddaluje se další sklizeň... Typická ukázka - letošní rok.  Začali jsme senážovat asi s dvoutýdenním zpožděním, mezitím hmota na poli neustále přirůstala, takže samotná sklizeň se protahovala, nakonec nám selhala i technika, osvědčený sběrací vůz s řezáním, který ovšem již něco pamatuje. Povolali jsme proto na výpomoc řezačku (viz vpravo), a začínáme uvažovat o jejích službách i nadále. Pravdou je, že lépe nařezaný materiál se ve žlabu lépe a rychleji dusá,sklizeň se proto výrazně urychlila. Kvalitní udusání naskladňované řezanky je totiž klíčový článek celého procesu. Nevýhody - ne vždy je technika k dispozici, když ji potřebujete, vyšší spotřeba nafty v přepočtu na hektar. A musíte majiteli řezačky zaplatit, pokud nemáte vlastní, což u nás nehrozí. 

   Prozatím stále krmíme naše kravky senáží z minulého roku. Tu jsme sice sklízeli včas, alespoň podle kalendáře, ale v důsledku sucha byla jetelotráva řídká a ani kvalita za moc nestála. Ale co hůře, bylo toho málo! Měli jsme loni necelou polovinu obvyklých zásob senáže a i z toho důvodu jsme krmnou dávku doplňovali nakoupenými bílkovinnými krmivy. A to pěkně leze do peněz, protože cena sóji byla (a je) také dost vysoká. Snad ji budeme moci omezit až otevřeme novou senáž.