Co se loni stalo?
"Ráda bych věděla, jestli už u vás konečně zapršelo", prohlásila nedávno bývalá kolegyně. Nechtěla ale zjistit, zda se v Nýrově vyskytly nějaké srážky, narážela tím zcela určitě na osm měsíců starý článek "Jen pár kapek", který se na tomto webu stal nadlouho poslední. A jako jeho pravidelná čtenářka asi postrádala novější informace o svém bývalém zaměstnavateli. Nutno konstatovat, že to opravdu není dobrá vizitka autora. Najít nějakou přijatelnou výmluvu by mu ale trvalo minimálně stejně dlouho, lépe bude omluvit se těm, které zajímalo, co se v družstvu děje a báli se zeptat. Prvním krokem k nápravě bude tedy (stručná) rekapitulace uplynulé sezóny.
"Zapršelo, ale málo!" Tak by zněla odpověď otázku z úvodu. V podstatě to vystihuje průběh celého roku. A že sucho byl (a je stále!) problém nejen lokální ukazuje mapka vlevo (zdroj intersucho), kde hnědá barva znamená téměř katastrofu. Zachycená situace je sice z července, po většinu vegetace to nebylo o mnoho lepší. Po vláhově chudém dubnu, přišel studený, ale ne moc vlhký květen, od června už pražilo slunce jako ve Středomoří, červenec - viz mapka, srpen by vše ještě zhoršil, kdyby na začátku třetí dekády nespadlo u nás ve třech dnech skoro 100 mm, pak zase dlouhou dobu nic moc. Suma sumárum, chybí nám za předchozí rok cca 30% srážek, když však uvážíme, že se vláha mnohem rychleji vypařovala, deficit je mnohem větší. To mluvíme o vodě přístupné pro rostliny, vody podzemní nebyly napájeny rozpuštěným sněhem už dvě zimy po sobě (tato je třetí), a to je mnohem horší!
A jak se sucho projevilo na úrodě? Kupodivu rozdílně, podle druhu plodin. Bez větších následků dokázaly překonat nepříznivé období ozimé obiloviny a řepka, pro mnohé podniky to byl druhý nejúrodnější rok po tom předloňském (2014). U nás to také tak bylo. Jarní ječmen však na lehkých půdách zaschl, totéž se stalo máku, který ještě v květnu vypadal velmi dobře, i pěkně odkvetl, za velkých veder se však vytvořily jen drobné makovičky a ještě drobnější semínka. Mnohem více se ale nedostatek vody "podepsal" na krmných plodinách. Už první seče jetelovin na senáž byly poloviční, při těch druhých ani vypůjčený devítimetrový shrnovač (viz foto) nedokázal vytvořit slušný řádek. Alespoň trochu senáže jsme udělali ještě v polovině září, čekali jsme až něco naroste po srpnovém mimořádném přídělu vody. Ten však už nezachránil výnos silážní kukuřice, tu již zarazil chladný květen a dorazila červencová vedra. A ránu z milosti dostala, jak se stává v posledních letech pravidlem, od divočáků. Výsledek sucha (a prasat): dvě třetiny senáže, dvě třetiny siláže.
Naopak na sklizeň sena byly podmínky velmi dobré, jen jsme jím hned začali přikrmovat "masné" krávy, které se jinak pásly jen na suchopáru. Navíc se nám stádo rozrostlo, respektive už máme stáda dvě (i druhého býka jménem Austin). Nelze se tedy divit, že neprodáváme žádné seno, i když zájem je veliký. Opět nás zachránily srpnové deště a dlouhý, mimořádně teplý, podzim.
Ještě zpátky ke žním. Probíhaly rychle, sklizené zrno se dalo dobře skladovat, nevázl nasmlouvaný odvoz, proti sezóně předchozí samá pozitiva. Dva úrodné roky po sobě se bohužel podepsaly na nízkých výkupních cenách. Zvláště špatná situace byla (a je) u sladovnického ječnene, nemůžeme konkurovat v kvalitě a výnosech kolegům z Hané, takže místo ve sladovně končí ječmen v žaludcích našich krav. Ne, opravdu z něj nedojí pivo, stále do RMD Olešnice dodáváme mléko!
Mléko, další výrobek, který nám dělá těžkou hlavu, tedy opět hlavně jeho cena. Trochu jsme se v roce 2014 "namlsali", když nám mlékárna platila v průměru přes 9 Kč za litr. Nyní je to o 2 Kč méně, a nám tak chybí téměř pětina tržeb, zvláště, když za velkých veder klesala i dojivost, protože krávy vyloženě trpí (viz článek z července 2013). A že těch tropických dnů bylo! To pak nepomáhají ani procházky za raního chládku (viz foto). Dojnice navíc stály věčně frontu před dojícími roboty, byly nervózní, stejně jako zootechnik, o předsedovi nemluvě! Nastal čas pořídit dalšího Astronauta. "Teď, když padá cena, budete investovat do mléka?" klepali si mnozí na čelo. Kdy jindy! Podle předpokladu by se měla zvýšit užitkovost a tím "zlevnit" jeho výroba. Čerstvé zkušenosti jsme získali ve firmě Agrobos Slatina.
Největší problém byl ale sehnat stavební firmu, která by provedla přípravné práce, robot stál pár týdnů zabalený v garáži (viz foto) než mohl v půli prosince přivítat první "zákaznice". Zvykly si na něj rychle, už za týden měl téměř stejnou "návštěvnost" jako ty dva původní, protože si "holky" mohou samy vybírat, kde se nechají podojit. A chodí v průměru 3x denně! Množství nadojeného mléka stouplo zatím o cca 12%, na dalším zvýšení se pracuje, limitem nyní bude napjatá krmná dávka (viz produkce objemných krmiv výše), do budoucna asi nebude dostačovat chladící nádrž. Uvidíme po dalších pár týdnech, možná z toho bude téma na samostatný článek!
Jak tedy předchozí rok dopadl po stránce ekonomické? Zatím žijeme. Na nějaké větší hodnocení je ještě brzy, ale chybí ta "hromada" peněz za mléko, jen proto, že jsme prodávali na jaře obilí a řepku z předchozí sklizně za vyšší ceny, není tak vysoký propad tržeb z "rostlinky". Na straně druhé nám pomohla nižší cena nafty i to, že neplatíme již tak vysoké úroky z úvěru na kravín. Nedosáhli jsme sice na dotace, ale velké rozmetadlo na hnůj jsme už koupit museli. Stejně jako dva stroje na přípravu půdy, z nichž zejména hloubkový kypřič (viz foto) se velmi osvědčil za sucha. A získali jsme do vlastnictví nějakou půdu, i když ne tolik, kolik jsme měli naplánováno.
Do nového roku nevstupujeme tedy s nějak závratným optimizmem, ale ani neházíme flintu do žita. Minimálně totéž přejeme našim členům, spolupracovníkům a čtenářům tohoto webu a navíc:
